Továrna Elias Palme se nachází v Kamenickém Šenově, mezi Novým Borem a Českou Kamenicí. Od poloviny 17. století se v tomto kraji začalo vyrábět a opracovávat sklo. Rod Kinských v Novém Boru pak také založil dodnes fungující sklářskou školu. Kromě rodiny Kinských v oblasti také žily rodiny Kreybichových a Palmeových, které se věnovali především výrobě a exportu sklářských produktů. Josef Palme v Kamenickém Šenově započal výrobu lustrů se skleněnými ověsky a jeho syn Elias Palme výrobu ještě rozšířil a nechal postavit novou továrnu. Ta byla v roce 1905 doplněna ještě o další objekt s průčelím v secesním stylu podle návrhu neznámého architekta.

Teoreticky by jím mohl být Kotěrův žák Leo Kammel – šenovský rodák a později slavný vídeňský projektant, který se do Palmeho rodiny přiženil. V Kamenickém Šenově mimochodem později projektoval objekt kina.

Mohutná administrativní budova se dnes však nachází ve velice špatném stavu. Dřívější dominanta města má dnes rozbitá okna, její střecha vyžaduje zásadní opravy a štukové dekorace již z velké části opadaly. Po druhé světové válce byl objekt znárodněn, většina obyvatel musela opustit Československo a tehdejší, poslední majitel továrny, Harry Palme emigroval do Saska a v roce 1955 zemřel. Od 70. let, kdy byla v Kamenickém Šenově ukončena sklářská výroba, sloužila pouze jako skladiště. Současný majitel však nemá dostatek prostředků na její obnovu.

Rekonstrukce objektu by byla jistě značně nákladná, ale jistě by ji bylo možné provádět po etapách. Objevili se již dokonce i potenciální sponzoři, kterým se taková myšlenka líbí. Přispět by mohl i Liberecký kraj. Rozhodující však bude stanovisko obce, která by musela od současného majitele zchátralou továrnu odkoupit.

Události uvedla do pohybu iniciativa, která se pokouší spojit příznivce opravy. U jejího zrodu stojí mladá architektka Tereza Šváchová, která pro svůj záměr získala také podporu Umělecko-průmyslového muzea v Praze a společnosti Light & Glass. Sama je také autorkou oceněného školního projektu na revitalizaci Eliášky. Její představa počítá se zřízením muzea se stálou expozicí historických i soudobých svítidel, archivem, knihovnou, badatelnou, ale také restaurací, kavárnou a byty pro výzkumníky. Ráda by směřovala slavnostní otevření k roku 2024, kdy uplyne tři sta let od začátku sklářské výroby v Kamenickém Šenově. Zásadním krokem však nyní je, aby se obci podařilo objekt odkoupit od současného majitele.

(Excerpt z článku Zdeňka Lukeše v Lidových novinách)