CNT se snaží o obnovu velmi oceňované světelné plastiky Zdeňka Pešánka, českého avantgardního sochaře a architekta považovaného za světového průkopníka kinetismu. Plastika Edisonka se nacházela na markýze budovy Edisonovy transformační stanice (architekt František Albert Libra). Návrat prvku, který dodnes považují výtvarníci, architekti i teoretici za jeden z nejpůsobivějších, by byl významnou událostí mezinárodního významu.

Zdeněk Pešánek (1896—1965), umělec a vizionář, ve své tvorbě důsledně vycházel z tezí moderny a byl obdivovatelem techniky a architektury. Snažil o propojení moderní techniky a umělecké tradice. Ve svém díle spojoval různé žánry a média – sochu, světlo i hudbu; do svých uměleckých návrhů poprvé v dějinách umění komponoval neony a jako první uvedl do veřejného prostoru multifunkční a kinetickou plastiku.

Pro Pešánka se stala klíčovou jeho spolupráce s Elektrickými podniky hlavního města Prahy, pro jejichž nově postavené budovy elektrických trafostanic v Praze vytvořil ve 30. letech výjimečná díla.

Jeho světelně-kinetická plastika pro Edisonovu transformační stanici v Jeruzalémské ulici v Praze zůstává společně s prací László Moholy-Nagy zásadním dílem světelně kinetického sochařství 20. století. Plastika Edisonka může být považována za automatizovanou tichou verzi Pešánkova dalšího významného díla –Spektrofonu. Čítala 420 barevných žárovek a předváděla naprogramované světelně-pohyblivé show pravidelně od sedmi do osmi hodin večer mezi lety 1930 – 1937.

V roce 1997 připravila Národní galerie v Praze výstavu Zdeňka Pešánka, pro kterou umělec Federico Díaz vytvořil repliku Edisonky v o něco menším měřítku. Tato kopie je momentálně v depozitáři Národní galerie. CNT usiluje o to, aby byla vytvořena replika, která by mohla být zpět umístěna na bývalou funkcionalistickou trafostanici za Jindřišskou věží. Stanice už neslouží původnímu účelu a před několika lety byla kvalitně rekonstruována prof. Ladislavem Lábusem na administrativní objekt (objekt je dnes v soukromých rukou.

Chceme, aby se tato jedinečná plastika, která je považována za první kinetickou sochu ve veřejném prostoru na světě, vrátila zpět na své místo, pro které byla původně určena. Obnovení této atrakce by bylo bezesporu přijato s nadšením odbornou veřejností na celém světě, neboť Pešánkova tvorba je dnes proslulá a velmi oceňovaná.